Docela obyčejný pátek

20. června 2018 v 18:32
"Konečně pátek!" řekl ráno Daniel v posteli. Zalepené oči jako vteřinovým lepidlem.
Z mobilu začalo hrát rádio: "Dávejte pozor na silnicích, krásný nový den moji miláčci!" hejkal v rádiu moderátor. Byl tak odporně pozitivní, že mu to snad nikdo nevěřil.
Daniel vzal do ruky mobil. Kdysi by vzal do ruky jako první penis, ale časy se změnily. I když měl ranní erekci.
"Čtyři sta přátel," pročítal si nejnovější zprávy na Facebooku.
Jedna kamarádka vyfotila koně, druhá snídani a kamarád Lukáš selfie na záchodě. Partička byla kompletní.
Dan se přidal ke skupině "Smažte Facebook!". Podle návodu ho smazal za pět minut.
"Váš účet bude smazán do 14 dnů!" oznámil se smutným smajlíkem Facebook.
Dan zíral do mobilu. Cítil se skvěle, chytře. Konečně to té zlotřilé korporaci pořádně nandal.
Potom si uvědomil tu hroznou samotu. Čtyři sta přátel bylo pryč. Nejspíš v koši.

Z práce do práce. Tak mu vždycky splynul celý všední týden. Každodenní kolotoč, pouťový kolotoč s otravnou hlasitou muzikou.
Ráno pospíchal na autobus s věčně naštvaným řidičem Vaňkem.
"Nemluvte za jízdy s řidičem!" ukazoval Vaněk na ceduli.
"Vždyť ještě nejedem?!" řekl Dan, když nastupoval do autobusu.
Vaněk zavrčel.
"Nemluvte za jízdy s kýmkoliv!" vylepšil Vaněk ceduli.

Odpoledne Daniel jezdil domů z práce tramvají. Pojízdným domovem důchodců. Aspoň tak mu to někdy připadalo.
"V Kauflandu mají teď levnější máslo. Ale zítra budou v Lídlu levnější rajčata! Nějaká akce!" řekla jedna z důchodkyň, jako kdyby šířila nějaké evangelium.
Na hlavě měla zelený klobouček jako britská královna.

Večer si Dan zašel s přítelkyni Sabinou do lesa na procházku. Přidal se k nim i bratr Sabiny, chytrolín Petr. Tlusťoch, co se hrozně potil.
"Může padnout vláda, vyostřuje se spor, ale já bych..." řečnil Petr.
Ten idiot měl ždibec vzdělání a už do všechno kecal.
"Vstřícný postoj, to ano. Ale podle části pozorovatelů," rozebíral dál Petr situaci ve vládě.
Dan nešťastně zakroutil hlavou.
Sabina chytila Dana za ruku, aby mu dodala sílu.
V lese byl slyšet datel. Na hlavě červenou kšiltovku, makal jako šroub.
"Nepotřebujeme mravnost, ani náboženství, stačí obyčejný..." mával Petr rukama. Jako kdyby les byla nějaká tribuna.
Sabina s Danielem si pevně tiskli ruce.

Když se Dan se Sabinou vrátili z procházky, udělali si skromnou večeři. Slanina s vejci. K tomu obloha fitness zeleniny. Aspoň tak to prodávali v krámě.
"Vejce z podestýlky!" řekla Sabina hrdě. Dělala něco pro dobro zvířat.
"Hm," pokrčil Daniel rameny.
Po jídle na to vlítli taky do podestýlky.
"Roztahuje nohy, stejně jako když zívá," napadlo Dana. "Div že si nevyhodí čelist z pantů!"
"Říkal jsi něco?" řekla Sabina.
"Nic," řekl celý zpocený Dan a pokračoval v sexuálním tělocviku. Nebo spíš harakiri.
Zrovna prováděli Venušinu polohu z Kamasutry. Div že se u toho nezabili.
Ze zapnuté TV jako kulisy, mluvil primář o operaci páteře.

"Všude se mluví o lásce, ale nikdo ji nezažil," řekl potom Dan večer u televize.
Sabinka pokrčila rameny.
"Společenská dohoda, hra na lásku," řekl Daniel.
Sabina mlčela. Nesnášela, když se Dan zhulil a pak se snažil filozofovat.
Měla chuť mu podat jed, jako tenkrát Sokratovi.
"Nebo aspoň vyhnanství," zabručela si pro sebe Sabina.
"Říkala jsi něco?" řekl Dan.
"Nic," zavrčela Sabina.

V noci se Danovi zjevil anděl.
Drobátko skepticky si ho prohlížel.
"Málo světla, nějak špatně nasvícený," řekl zamyšleně Dan. Ještě částečně zhulený ležel v posteli. "Málo světla na anděla!"
Anděl rozpačitě pokrčil křídly.
"Já vim, v uspěchaný době jsem propadl až moc velký ironii," narovnal si Dan polštář v posteli.
Anděl se pousmál.
Z otevřeného okna zafoukal noční vítr a sfoukl anděla jako svíčku.
Zmizel.

"Fakt! Stál tam jako vyřezanej ze dřeva, nekecám!" vyprávěl ráno v sobotu u snídaně Sabině.
"Co říkal?" zívla Sabina, oči ještě napůl zavřené.
"Mlčel," řekl Daniel.
Sabina si mazala marmeládu na rohlík. Anděl s rohlíkem jí podivně splývali. Potřebovala kafe, aby se probrala.
"Jen potom řekl," snažil se vzpomenout si Dan.
"No?" zívla znovu Sabina.
"Nedivil bych se, kdyby zítra pořádně sprchlo," vzpomněl si Dan na slova anděla.
"To abych si vzala deštník," zahuhlala Sabina. V ústech narvaný rohlík s marmeládou. Chystala se do Lídlu pro rajčata v akci.
Daniel se zamračil. Doufal, že to nebyl pokyn ke stavbě archy. V hlavě si snažil vybavit něco o Noemově arše.
"Čekáme polojasno až zataženo, místy přeháňky," zaznělo z rádia.
Za oknem začalo drobně pršet. Snad z toho nebude další biblická potopa, napadlo Dana.
"Mám vzít cherry rajčátka nebo keříková?" řekla Sabina. Mazala si další rohlík jahodovou marmeládou. Z rohlíku měla nejraději zakroucené prdelky.
Dan neodpověděl, mlčel. Díval se z okna jak drobně, ale hustě prší. Vyhlížel Noemovu archu.
V rádiu začala hrát písnička Rainy day od Nightwork.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama