Návštěva v léčebně

9. července 2018 v 17:11
Vincent ležel v nemocnici v bílém pokoji. Blázinec oddělení číslo 23. Stará budova, co pamatovala lepší časy.
Prázdným pohledem Vincent mžoural do proužků světla na stropě. Mříže v okně vytvářely stíny na oprýskaném stropě.
Z vedlejších pokojů byl slyšet hlas pacientů a sestřiček. I když měl Vincent zavřené dveře. Nějaký pacient se zrovna rozčiloval.
Za oknem pálilo letní slunce. Ptáci a venkovní zahrada vytvářeli příjemnou kulisu.

V neděli Vincenta navštívil kamarád Dalibor. Jeho nejvěrnější, nejspolehlivější přítel.
Dalibor byl hubený třícátník se stylovým účesem a mušketýrským knírkem. Na nose měl brýle jako Harry Potter.
"Nesnáším ten smrad," zabručel, když šel chodbou léčebny.
Přemýšlel, jaký saponát používají.

Vincent ležel odevzdaně v pokoji a zíral do proužku světla.
Dalibor se posadil vedle něho na postel.
"Tvoje oblíbený!" vytáhl Dalibor z igelitové tašky kulaté sušenky.
Jemně Vincentovi otevřel ústa a jako hostii vložil kulatou sušenku na jazyk.
Ústa mu zase zavřel a pohladil Vincenta po tváři.
Ptáci venku vesele prozpěvovali.

Dalibor si všiml, že na nemocničním stolku leží dopis. Jeho dopis, zaslaný Vincentovi. Obálka byla stále zalepená.
Roztrhl obálku a začal číst:
S Petrou jsme konečně vymalovali byt. Byla to pěkná makačka. Víš jak jsem zručný.
Malá Ema teď hrozně zlobí. Pořád by chtěla třešničková lízátka. Petra se stala nepřítelkyní cukrů, tak se neustále dohadujeme.
Jinak teď pracuji na svém prvním románu. Doufám že ty také něco tvoříš.
Dlouho ses už neozval, co je s tebou Vincente?
Dopis pokračoval dál. Skončil podpisem.
Tvůj Dalibor.

Dalibor přestal číst. Zadíval se do Vincentových prázdných očí.
"Šílenství je jako šachová partie. Člověk nesmí dostat šach mat," řekl si pro sebe v duchu.
Lehl si vedle Vincenta. Postel nebyla zrovna moc pohodlná.
Společně pak zírali do stropu, na pruhy světla.
"Udělejte rozestupy," natáhl Dalibor ruce k proužkům světla.
"To se dělá takhle," zahuhlal namáhavě Vincent a pokusil se natáhnout ruku ke stropu.

A tak tam spolu leželi. Drželi se za ruce a měli pocit, že splývají s bílým pokojem.
Možná si ho jen vymysleli.
Možná si bílý pokoj vymyslel je.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama