Povídky

Vánoční stromek František

18. srpna 2017 v 11:31


Důchodce Brabec uvažoval, jaké to bude natáhnout bačkory. Kdysi četl krátký článek o nirváně, východním náboženství. Představoval si tělocvičnu plnou hezkých holek v legínách, které cvičí jógu.
"Parta mladistvých terorizuje sídliště!" kříčela dramaticky reportérka v TV. Vypadala, jako kdyby si odskočila od kolotočů.
Dětský gang přepadal chodce, cyklisty, pejskaře. Jednou vykradli samoobsluhu, kde se sami obsloužili a potom se projížděli sídlištěm v plastové popelnici na papír.
"Třiďte odpad!" poučoval billboard.
Divokou jízdu zakončili přejetím staré babky, které ukradli zubní náhradu.
"Myslete na svoji budoucnost!" zubil se politik na dalším billboardu.
Stará paní přežila. Hlasitě proklínala třídění odpadků. Za svůj život nikdy netřídila. Nejspíš jí dohnala karma.
"Fungování vesmíru je záhada," kroutil hlavou Brabec. Vypnul televizi.

Brabcův přítel František na všechno rezignoval. Díval se jen z okna. Vypadal jako dvěstěletý mnich, ovšem bez nabité moudrosti.
"Ahoj Franto!" zamával Brabec venku před panelákem. Chystal se na svojí obvyklou trasu od žlutého paneláku k zelenému a zpátky.
Franta se ani nepohnul. Stál za oknem jako ve výloze.
"Neumím psát básně," napadlo Brabce venku při procházce. Co až se dostane tam někam do nirvány? Ten usměvavý chlapík Buddha se na něj usměje a on řekne co? Chtělo to nějakou básničku, jako na Mikulášské besídce.
"Copak, dneska do města?" řekla sousedka s nákupem.
Brabec se zarazil. Uvědomil si, že přešel zelený panelák, dostal se dokonce až k modrému.

Vrátil se zpátky domů. Před panelákem byl rozruch.
"To je hrůza, pane Brabec!" řekla dychtivě sousedka. Konečně se něco dělo.
Viděl jak za oknem dva saniťáci odnášeli Frantu. Vzali ho do rukou jako nějakou ztuhlou figurínu.
"Takhle tam byl prý několik dní!" vychutnávala situaci sousedka. Zažívala svých 15 minut slávy.
Brabec se chvíli smutně díval do prázdného okna. Bude mu chybět. Zvykl si na Františka. Každou procházku mu zamával. Možná ho tam měli ještě chvíli nechat. Pro štěstí. Jako vánoční stromeček, po čase odstrojit a uklidit.
"Hele už ho nesou!" vyrušila ho sousedka.

Doma si Brabec pustil televizi. Udělal si čínskou polévku ze sáčku. Kuřecí nudlová, tisíce příchutí a přitom chutnají všechny stejně. Možná jako lidi, možná jako Franta, napadlo Brabce.
"Zítra bude polojasno, místy oblačno," zaznělo z televize. Polonahá rosnička se procházela jako na mole. Div že nezakopla na "metrovém" podpatku.
"Vodní dravá ryba na pět," okusoval Brabec zamyšleně propisku. Možná že se přihlásí na kurz keramiky. Nerad by skončil jako vánoční stromeček Franta. Nesnášel keramiku. Nebo seniorský turistický oddíl? Jenže tyhle pochody smrti ho děsily.
"Couro!" zařval někdo venku.
Rychle vstal, odhrnul záclonu. Možná že zkusí seznamku na internetu. Až zjistí jak se zapíná prohlížeč.
"Milane, prosim tě!" držela venku hezká dívka mladíka za rukáv.
Z kuchyně si přinesl čínskou polévku. Jako kuře moc nechutnala. Jedl ve stoje a zíral z okna. Záclonu přes hlavu.
"Milane!" prosila dívka.
Nabral lžící kuřecí vodu. Za tohle všechna ta kuřata umírají? Asi zkusí ten pochod smrti.
 
 

Reklama